Jsem zapálená čtenářka. Čtu moc ráda, i když v poslední době na to nemám moc času. Ale přečetla jsem už tolik zajímavých knížek a ráda bych nějaké doporučila i dalším nadšeným čtenářům. Budu přidávat názvy a sručný popis knih, které mě zaujaly. Budu ráda za zpětnou vazbu 
.
- Jacqueline Pascarlová: Protože jsem byla princeznou
Příběh ženy, která čtrnáct let bojovala za návrat svých dětí. Dne 9. července 1992 mluvila Jacqueline se svými dětmi naposledy. Se sotva sedmiletou Shahirah a devítiletým Iddinem, který ji tehdy prosil, aby nemusel k otci na domluvenou návštěvu. Ale Jacqueline chtěla být spravedlivá, chtěla dodržet, na čem se s manželem dohodli, přestože dobře znala jeho pravou tvář. Bahrin pocházel z malajsijské královské rodiny, a když se seznámili, zahrnul mladou dívku pozornostmi, sliboval jí věrnou lásku a pohádkový život. Avšak po návratu do Malajsie jako by se Jacqueline ocitla v noční můře. Z pozorného velkorysého muže se vyklubal násilník a tyran a ona musela snášet ponižování a urážky, které se stupňovaly v psychický i fyzický teror. Ve snaze uniknout z tohoto pekla se nakonec odhodlala požádat o rozvod a vrátila se s dětmi do Austrálie. Podcenila však manželovu bezohlednost. Když se děti z návštěvy u otce nevrátily, pustila se Jacqueline do zoufalého boje. S odhodlaností a houževnatostí sobě vlastní se vrhla do práce, pořádala tiskové konference, shromažďovala petice, iniciovala interpelace v parlamentu, kontaktovala média a obracela se na veřejnost, aby získala podporu pro mezinárodní výzvy v boji o své děti. Všechno bez úspěchu. Nad jejími dětmi jako by se zavřela voda. Jacqueline se propadla až na dno beznaděje, zhroutil se jí celý svět. Ocitla se na pokraji sebevraždy, avšak z jejího utrpení se posléze zrodila touha pomáhat lidem, kteří prožívají stejně krutou bolest. Snad i tento její krok přispěl nakonec k zázraku - po čtrnácti letech se opět setkala se svými milovanými dětmi.
- Maillet Michelle: Černá hvězda
Bordeaux, 1943, německá razie. Sidonie a její pětiletá dvojčata jsou zatčeni. Budou deportováni, protože mají černou pleť. Páchnoucí vlak plný úzkosti a strachu je po strastisplné pouti doveze do Osvětimi. Ihned po příjezdu odeberou vojáci Sidonii syna - musí mezi muže. Vzápětí poté jí zemře dcera a ji převezou do Ravensbrücku. Sidonie bojuje proti utrpení a ztrátě rozumu vzpomínkami na rodný Martinik. Děs a hrůza tábora v ní probouzí dávnou paměť zotročených afrických předků. Oni se přece bouřili, přežili staletí útlaku. Stvoří si vlastního boha Agenora a modlí se k němu, prosí ho o sílu a odvahu. Vždycky byla hrdá na to, že sama otroctví nikdy nezažila, a vzdoruje ze všech sil.
marks marine pharmacy afhdbcAgebrofhwlca
(Rfvbetefe, 25. 4. 2021 17:22)